To, že vás, vaše děti nebo domácí zvíře uštkne zmije, je sice málo pravděpodobné, ale určitě se hodí vědět, co v takovém případě dělat. Zvlášť pro malé děti a seniory představuje zmijí jed nebezpečí, které není radno podceňovat. Abychom vás ale jenom nestrašili – ne každé uštknutí znamená, že se do těla dostane jed. Zmijovití hadi totiž vypouštění jedu regulují a při obranném nebo zastrašujícím kousnutí ho užijí asi v 50 % případů.
Úplně nejjednodušší prevence před zmijím kousnutím je dupání. Zmije totiž uštkne jen v případě, že ji domnělý útočník překvapí. Tento had neslyší, ale vnímá otřesy půdy. Křik a hluk tedy zmiji rozhodně nevyplaší. Větší vibrace pomůžou vytvořit i trekové hole nebo obyčejný klacek, o které se budete při chůzi opírat.
Pokud už zmije uštkne, zachovejte klid a nepanikařte. Postižený by neměl dělat prudké pohyby, které zbytečně rozproudí krev. Hlavní zásada po uštknutí zmijí tedy zní – co nejméně pohybu! Uštknutý by měl ležet nebo sedět a měli bychom ho co nejrychleji dopravit k lékaři nebo zavolat lékařskou pomoc přímo k němu. V případě dětí nebo seniorů vždy volejte záchrannou službu přímo k pacientovi.
Zapomeňte na babské rady typu vysávat jed ústy nebo místo kousnutí naříznout, aby jed „odtekl“! Stejně tak je nesmysl postiženou končetinu silně zaškrcovat nebo ránu vypalovat. Pokud je zmijí kousnutí na končetinách, měla by se ta zasažená během čekání na lékařskou pomoc zvednout na úroveň srdce.
Kromě malých dětí a seniorů je zmijí uštknutí nebezpečné pro alergiky. U lidí, kteří jsou alergičtí na hmyzí jed, je vyšší pravděpodobnost těžké alergické reakce také v případě uštknutí. Pokud je postižený těžký alergik, který u sebe nosí léky obsahující kortikoidy, může jejich aplikace zmírnit průběh případné reakce.
