Nadměrné padání vlasů se dá řešit včasnou léčbou

Padání vlasů je přirozenou součástí výměny vlasového porostu. Zdravému člověku běžně vypadne 50 až 80 vlasů za den. O nadměrném padání vlasů zvaném alopecie hovoříme v případě denního úbytku vyššího než 100 vlasů. Vlasy mohou řídnout a vypadávat rovnoměrně po celé hlavě, nebo zanechávat viditelné, jasně ohraničené lysinky. Oba typy nadměrného padání vlasů postihují muže i ženy a mohou být dědičné, přirozeně doprovázet stárnutí, ale také poukazovat na hormonální nerovnováhu nebo infekční či autoimunitní onemocnění. V případě zaznamenání většího úbytku vlasů je na místě navštívit praktického nebo kožního lékaře, který pomůže stanovit příčinu a určí vhodnou léčbu.

Příčiny nadměrného vypadávání vlasů mohou být banální, například nošení nevhodného účesu v podobě vlasů pevně stáhnutých do ohonu nebo zapletených do uzlu. Potýkají se s ním také zdravotní sestry, kuchaři a další lidé, kteří při výkonu svého povolání nosí těsnou pokrývku hlavy. „Často se jedná o poruchu vyplývající ze životního stylu pacienta, na jejímž rozvoji se podílí nesprávná výživa či vliv chemických látek obsažených v prostředí, potravinách nebo lécích. Alopecie může být také projevem kožních nemocí nebo závažnějších autoimunitních onemocnění, jako je revmatoidní artritida, porucha štítné žlázy či cukrovka,“ uvádí MUDr. Marek Antoš z laboratoře SYNLAB.

Aby bylo alopecii možné léčit, je nejprve nutné určit její přesnou příčinu. Některé formy této poruchy se dají řešit pouhou úpravou životosprávy, u jiných se nasazuje hormonální léčba nebo antibiotika. V případě nezvratného poškození vlasových cibulek může pacientům pomoci transplantace vlasů.

Za plešatěním může být nadbytek testosteronu
Nejčastějším typem nadměrného vypadávání vlasů je androgenní alopecie, která postihuje především muže, v malé míře se však vyskytuje i u žen. Vyznačuje se vytvářením tzv. koutů, tedy rovnoměrným ústupem vlasů z čela a temene hlavy. Příčinou je dědičnost a nadbytek mužského hormonu testosteronu, který může na jiných částech těla vyvolávat reakci opačnou, a to v podobě zarostlé hrudi, zad či ramen.

Včasnou léčbou lze ztráty vlasového porostu minimalizovat a podpořit růst nových vlasů. V případě androgenní alopecie se používají místně působící roztoky a léky, které ovlivňují metabolismus testosteronu. Řešením viditelného a zároveň nezvratného úbytku vlasů může být chirurgická transplantace, při které se jednotlivé vlasové váčky vsazují do pokožky hlavy pacienta. Moderní metody transplantace probíhají bez použití skalpelu, snižují tudíž riziko infekce a nezanechávají jizvy.

Na vině mohou být i léky nebo stres
Druhou nejčastější příčinou ztráty vlasového porostu je difúzní alopecie, která se projevuje rovnoměrným vypadáváním vlasů bez ohraničených ložisek. Bývá následkem infekčních či chronických onemocnění nebo podávání některých léků, například k léčbě epilepsie či onkologických onemocnění. Typickým příkladem může být úbytek většího množství vlasů v krátké době způsobený vlivem chemoterapie.

Difúzní alopecii vyvolávají také různé formy stresu: psychická zátěž po porodu, horečka, chirurgické zákroky, náhlé snížení příjmu potravy nebo i nadměrná psychická zátěž spojená s osobním či pracovním životem. V neposlední řadě může porucha souviset také s atopickým ekzémem a dalšími kožními, převážně autoimunitními onemocněními.

Padání vlasů způsobené difúzní alopecií bývá většinou dočasné a po odstranění příčiny, tedy například po vysazení léků nebo odstranění stresových faktorů, vlasy obvykle samy dorostou. Lehčí formy alopecie se dají léčit úpravou stravy, odstraněním toxických látek z těla a doplněním vitamínů B a C, železa, křemíku, zinku a hořčíku.

Když vlasové cibulky ničí vlastní imunita
Při třetím nejčastějším typu alopecie zvaném areata začne imunitní systém napadat vlasové cibulky, což vede ke ztrátě ohraničených ložisek vlasů většinou kruhového útvaru. Postupně mohou vlasy vypadat na celé hlavě, v tom případě hovoříme o alopecii totalis, tedy holohlavosti. „Forma alopecie, která se projevuje ztrátou veškerého ochlupení na těle, se nazývá alopecie universalis. Postihuje obočí, řasy, vousy i pubické ochlupení. Pacient je v důsledku vypadání chloupků v uších a nose více ohrožen alergiemi a infekcemi, protože toto ochlupení chrání organismus před vstupem prachu a bakterií do těla,“ vysvětluje MUDr. Marek Antoš.

U většiny případů dojde zhruba do jednoho roku k opětovnému dorostu vlasů. Areátní alopecii často doprovází další autoimunitní onemocnění jako nemoc štítné žlázy či atopický ekzém. Na vině mohou být i genetické předpoklady nebo přemíra stresu. Léčba spočívá v péči o lysá místa, která by měl pacient řádně hydratovat krémem. Na postižená místa se také aplikují kortikoidy ve formě mastí, krémů nebo roztoků. Kortikoidy zabraňují silné autoimunitní reakci, protizánětlivě pak působí kyselina salicylová.

Ztráta vlasů může probíhat nenápadně
Existuje i vzácná forma tzv. jizvící alopecie, kdy se na místech vlasových cibulek objevují jizvy, kvůli nimž pak vlasy nemohou růst. Příčinou může být zánětlivý proces při bakteriálních, houbových nebo virových infekcích. Samotný zánět vlasové tkáně probíhá pod povrchem kůže, a proto často trvá delší dobu, než je onemocnění diagnostikováno. Ztráta vlasů může být postupná bez dalších projevů, někdy ji také doprovází nadměrné svědění a bolest pokožky. Nejčastěji se projevuje drobnými, nepravidelně ohraničenými ploškami bez vlasů, které se postupně zvětšují.

U jizvící alopecie má pokožka tendenci se sama zklidňovat. S odezněním zánětu ale bohužel často zaniká i vlasová tkáň, tudíž na postižených místech už vlasy nevyrostou. Léčba spočívá především ve včasném potlačení zánětu podáním hormonů kortikosteroidů či antibiotiky.

Odpovědi hledejte v krvi i v rodině
K alopecii můžete mít genetické předpoklady, jako první vodítko proto poslouží vyšetření rodinné anamnézy. „Jelikož vlasy vypovídají o stavu našeho organismu, je součástí diagnostiky také vyšetření krve, z něhož se provede imunologický rozbor a určí hladina hormonů štítné žlázy a pohlavních hormonů v těle. Důležité je i laboratorní vyšetření krevního obrazu, jehož hodnoty mohou upozornit na probíhající zánět, a dále stanovení hladiny železa, zinku, kalcia nebo vitaminu B v krvi,“ doplňuje MUDr. Marek Antoš. Napoví i rozbor postižené tkáně a samozřejmě vyšetření samotného vlasu. To provádí dermatolog pomocí speciálního přístroje zvaného digitální fototrichogram, který mikroskopicky vyšetří vlasové kořínky a stanoví, zda se vlas nachází v klidové nebo růstové fázi. Zvýšený počet vlasů v klidové fázi je totiž jedním ze znaků alopecie.

  •  
  •