Veronika (32 let) žije s cukrovkou 1. typu půl roku poté, co na ní přišla náhodou. Popisuje nejen způsob zjištění jejího onemocnění, ale také jak se s ním učí žít, jak pro ni vypadá běžný den s nemocí a také v kom našla oporu.
V listopadu minulého roku mi diagnostikovali diabetes 1. typu, o nemoci jsem se dozvěděla náhodou. V tu dobu jsem asi měsíc jsem bojovala s nějakou nemocí, pravděpodobně se spálovou angínou. Nejsem si jistá, protože mi doktoři pořádně neřekli, co mi vlastně je. Když už jsem se cítila lépe, sama od sebe jsem šla na krevní testy, abych se ujistila, že je se mnou všechno v pořádku. Druhý den po krevních odběrech mi volala paní doktorka, že testy nedopadly příliš dobře a chtěla je zopakovat. Dala mi instrukce a naznačila, že by se mohlo jednat o cukrovku, ta se v následujících dnech potvrdila. Cítila jsem se strašně a ze všeho nejvíc jsem byla naštvaná. Nejhorší ale bylo, že nebylo na koho…
Chytré rady na internetu
Předtím než mi cukrovku zjistili jsem ztrácela na váze a hodně pila, přesto jsem měla pořád sucho v ústech. Cukrovka mě ale opravdu nenapadla. Většinou potkáváte starší a silnější lidi, kteří nemocí trpí, a tak si zkrátka ani nepřipouštíte, že by mohla potkat i vás. Ve svém okolí jsem se ani nesetkala s nikým, kdo by se potýkal se stejným onemocněním. A tak jsem hned po stanovení diagnózy sedla k počítači a začala hledat odpovědi na svoje otázky. Internet je v tomhle ale nejhorší! Samozřejmě se zde dočtete, co všechno cukrovka může způsobit, ale to nikomu nedoporučuji. Odpovědi na svoje otázky po dlouhém hledání stejně nedostanete, ale „depku" z toho, co vše se může stát, to rozhodně ano. Takže to už raději nedělám, vždy si počkám na kontrolu u svého lékaře a tam se zeptám na všechno co mě zajímá. Někdy si pouštím i různá videa z YouTube, ale to je taky strašný. Nevím, jestli to takhle černě vidím jen já, ale dívat se se na videa, ve kterých cukrovku skoro chválí a kde ji vnímají vlastně jen jako dietu, je hrozný.
Běžný den s nemocí
V mém životě se zatím příliš věcí nezměnilo, denní režim mám víceméně stejný jako předtím, stále sportuji, normálně chodím do práce, věnuji se všemu, co mě baví. Všechno zatím zvládám bez problémů. Ještě nemám rodinu, tak samozřejmě občas přemýšlím o budoucnosti a jak nemoc ovlivní můj rodinný život. Pořád se mi ale honí hlavou, zda ještě můžu…Bojím se představy, že své možnosti přeženu a někde sebou „fláknu o zem“. Nechci vyděsit lidi kolem sebe, takže se snažím dělat vše s rozvahou a snažím se poslouchat doporučení mé doktorky. Momentálně jsem léčena pravidelnou aplikací inzulínu a úpravou stravy. Docházím také pravidelně na kontroly ke svému diabetologovi.
Po psychické stránce je to ale každý den jiné. Začíná to hned ráno po probuzení. Skoro vždy se cítím hodně oteklá a pak to na sobě také vidím. Nepadne mi oblečení, obličej mám jak po nějakém „mejdanu“, a to opravdu není nic, o co by člověk stál. Také mám často nafouklé břicho a takhle bych moha pokračovat dál. Je opravdu málo dní, kdy se vzbudím a řeknu si, že dneska by to šlo.
S nemocí se učím žít
S cukrovkou se moc nechlubím, není důvod. Stejně se většinou dočkám komentáře ve stylu moje babička cukrovku má, může jíst všechno a žádné omezení nemá. Jen pravidelně bere prášky, a to nic není. Vždy mě taková reakce dokáže vytočit a tuhle odpověď bych nejraději zašlapala do země. Ono se to nezdá, ale je to opravdu hrozně protivná nemoc, a co je nejhorší, je napořád. Takže nic jiného, než smíření se s ní mi nezbývá. Snažím se o to, jak nejvíc to jde a stále si říkám, že jsou i horší nemoci, ale to funguje jen na pět minut. Pak si řeknu, že já mám prostě cukrovku a tu řeším.
S nemocí jsem se sice ještě úplně nesmířila a pocity mám smíšené, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Diabetici 1. typu jsou závislí na každodenním podávání inzulínu, ale naštěstí je několik možností, jak si můžeme měřit cukr v krvi. Sama je zatím ještě zkouším. Docela mě překvapily senzory. Je příjemné a mnohem jednodušší si přiložit čtečku či telefon k senzoru a mít hotovo. Žádné píchání do prstů – mít rozpíchané prsty opravdu není příjemné. A jsou i další možnosti, jak si měření zjednodušit. Existuje taková „pumpička“, která se zavede do kůže a sama podle hodnot cukru v těle vám pošle dávku inzulínu, kterou potřebujete. Představa jednoduchosti je skvělá, ale bohužel se tomu zatím bráním. Obávám se, že v létě budu upoutávat pozornost, protože se přístroj nedá dobře schovat.
Oporu a důvěru mám i ve své lékařce
Všem, kteří se potýkají s cukrovkou bych chtěla vzkázat, že to nejdůležitější je přijmutí nemoci a zkrátka se s ní dokázat sžít. A jestli budou řešit něco podobeného jako já, doporučila bych dobře si vybrat doktora, protože s ním budete nemoc řešit po celý život. Já jsem měla štěstí, protože jsem se díky své mámě dostala k doktorce, která je ve svém oboru výborná. Mám v ní velkou oporu a věřím jí. Doktor vám musí být sympatický, protože když není, polovinu problémů neřeknete. Nezeptáte se na to, co vás opravdu zajímá, a to je podle mě asi to nejdůležitější – mít vybudovaný vztah a věřit svému lékaři.
Cukrovka znamená jistá omezení, ale v jaké míře, to záleží na každém. Důležité je se z toho nezbláznit a postavit se nemoci čelem.
Veronika Poborská (32 let), Vykáň
MUDr. Kateřina Pinterová, vedoucí laboratoře SYNLAB.
Diabetes 1. typu je nevyléčitelným onemocněním, které se nejčastěji objevuje již v dětském věku či v dospívání a pacient je celý život závislý na injekční aplikaci inzulínu. Genetická predispozice sama o sobě diabetes nevyvolá, k tomu dochází až po střetu s faktorem (např. virové onemocnění, dlouhodobý nadměrný stres aj.), který spustí autoimunitní proces vedoucí k rozvoji onemocnění. Existuje několik typů cukrovky, ale nejčastěji se mluví o dvou základních – o diabetu 1. a 2. typu. Diabetes 2. typu je onemocnění získané následkem nevhodného životního stylu. Závislost na inzulínu u těchto pacientů zpočátku není. Nadějí pro pacienty je zachycení nemoci v období prediabetu, který se často neprojevuje žádnými příznaky, v této fázi lze rozvoj diabetu 2. typu oddálit či dokonce zastavit naprosto radikální a celoživotní změnou životního stylu. Klíčové je pravidelně sledovat hladinu cukru v krvi a zvýšené hodnoty konzultovat se svým lékařem.
V rámci osvětové kampaně „CukrOFFka – nedovolte diabetu 2. typu ovládnout váš život“ programu Zdraví národa jsou po celý měsíc duben na e-shopu SYNLAB či bez objednání na odběrových pracovištích SYNLAB testy „Riziko cukrovky“ a hladiny vitamínu D za zvýhodněné ceny 99 Kč. Více informací o diabetu a přehledný seznam vyšetření, na která má člověk individuálně nárok lze zjistit pomocí kalkulačky na webu Zdraví národa.
